CHCI TĚ POZNÁVAT

„Kýmkoli budeš, nic mě nezklame,

nemám žádné představy o tom,

jaký bys měl být či co bys měl dělat.

Netoužím po žádných představách

o tobě, chci Tě poznávat.

Nikdy mě nemůžeš zklamat.“ 

Mary Haskell / Vychováváme děti a rosteme s nimi, Naomi Aldort

CUKR? DÍKY, NE! VÍM, ŽE MĚ MÁTE RÁDI!

Při svém nočním čtení jsem našel pár chytrých článků, tak vkládám, jako poselství. A že odměnou v podobě ovoce, zeleniny nebo oříšků nepohrdnu ,-)

Tlustým kojencům hrozí v budoucnu obezita

Rapidní nárůst váhy v prvních měsících života může zvyšovat riziko obezity v dětství. Za přibývající obezitou dětí je nedostatek pohybu a všudypřítomné nezdravé potraviny. Jednu z hlavních příčin dětské obezity je potřeba hledat už v raném kojeneckém věku. Epidemie obezity je spojena se závažnými zdravotními problémy. Mezi ně patří především zvýšené riziko srdečních onemocnění, cukrovka a rakovina. Rapidní nárůst váhy v kojeneckém věku zvyšuje riziko pozdější obezity více, než vysoká porodní váha. Kojenecký věk může být kritickým obdobím, během něhož lze zabránit dětské obezitě a s ní spojenými následky. Důležité jsou správné stravovací návyky již v raném věku. Správným a přiměřeným stravováním bez přejídání lze předejít obezitě v pozdějším věku.

Děti si sladkou chuť oblíbily již jako kojenci, protože mateřské mléko má opravdu dosti sladkou chuť. Pravděpodobně to souvisí s příjemným pocitem při sání mateřského mléka. Určitý pocit bezpečí v mámině náručí tento psychický moment ještě posiluje. Postupně i s přibývajícím věkem je obliba sladkých pokrmů silně svázána s psychologií dítěte. Maminky, babičky jsou toho často přímými strůjkyněmi. Již od batolat řeší většinou nechutenství přislazováním.

Další motivace dětí (lákadla, odměny) jsou rovněž založeny na tomto principu. Děti již od útlého věku chápou sladkosti jako odměnu za něco. Odměňování dětí sladkostmi je že strany rodičů, prarodičů a ostatních velkou chybou. Není důvod, proč by děti nemohly být odměňovány například ovocem, zeleninou či různými oříšky. Celá tato záležitost je postavena na jisté míře pohodlnosti a zlozvyků nás dospělých.

Děti by se měly učit, že určité věci jsou sladké sami o sobě a nemusíme je ještě zasypávat cukrem jako například ovoce. Cukr totiž přispívá k hromadění tuku v těle, k obezitě a je rizikovým faktorem pro vznik mnoha závažných onemocnění. V našich jídelníčcích převládá hlavně bílý rafinovaný cukr. Ten se od ostatních potravin liší zejména tím, že je pouze zdrojem energie a není nositelem jiných výživových faktorů. Naopak k trávení bílého cukru naše tělo potřebuje některé vitamíny skupiny B (zejména vitamín B1) a minerály hlavně (hořčík, chróm a zinek) a vlákninu. Takže při vyšší spotřebě sladkostí tělo dramaticky připravujeme o tyto důležité látky, které hlavně dětský organismus tak potřebuje k vývoji. Taky dochází ke zvýšenému vylučování inzulinu. Cukr a cukrovinky mají vliv i na vznik zubního kazu.

Systematický nadměrný přísun cukru vede k návyku, který může ohrozit zdravotní stav dítěte s vážnými následky v dospělosti. Rodiče by se měli zamyslet nad tím, co svému dítěti dávají, a co dovolují, aby jim dávalo nejbližší okolí. Protože oni jsou zodpovědní za jejich stravovací návyky a tím pádem i za jejich zdraví do budoucnosti.

JKOK – VÝSTAVA KAPLICKÝ

Matýsku dnes 11.2.2017 ve 20,15 hodin Ti bude přesně 8 měsíců.

Kromě pusy a hezkého dne bych Ti také ráda darovala tento příspěvěk, jet na výstavu a vidět to na vlastní oči.

„Přeji nám všem přesahy a „podivnost“ či „jinost“, ať je vyzdvyžení individuální osobnosti ve světě, kde je vše možné!“

JKOK – TANČÍCÍ DŮM – VÝSTAVA KAPLICKÝ do 12.3.2017

Výstava, kterou připravila Kaplického bývalá partnerka, architektka Eva Jiřičná spolu se studiem Al-Design a nadací Kaplicky Centre, bude otevřena do 12. března každý den od 9 do 20 hodin. Připomíná nám na pozadí tohoto originálního umělce ještě výrazněji intelektuální chudobu našich politických elit, které místo toho, aby se chlubily tím, jaké stavby vznikaly v době jejich mandátu, jako to dělali prezidenti Pompidou, Mitterrand či Chirac, se chlubí bezostyšně tím, že se postavily proti stavbě Kaplického Národní knihovny.

!!!

BLOB NENÍ! A REJNOK? TEN JE KDE?!

Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka

Už za devět let by se mohlo v Českých Budějovicích stavět Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, které pro Jihočeskou společnost přátel hudby navrhl původem český architekt Jan Kaplický se svým studiem Future Systems. Budova s černým oblým pláštěm ve tvaru rejnoka obsahuje velkou halu a dva sály pro posluchače.

Detail střechy ze speciálních kruhových šupin.

Dále čtěte na:

http://www.designmagazin.cz/architektura/3058-jan-kaplicky-predstavil-budejovickeho-rejnoka.html

 

PRO MATÝSKA „NAŠEHO MALÉHO, VELKÉHO BUDDHU“ A PRO MĚ . .

Můj milý Matýsku, článek, který mě inspiroval a o co se budu snažit, abych Ti to předala.

(plný originál viz. http://www.krkavcimatka.cz/2016/09/muj-maly-jenicku-chci-abys-vedel.html)

1. Nikdo jiný než ty sám neví tak dobře, kým jsi

V životě potkáš spoustu lidí, kteří se ti budou snažit nabulíkovat, že vědí líp než ty, kdo jsi. Budou tě soudit, budou tě hodnotit a budou ti vkládat do hlavy obrázky o tobě samotném.
Vyslechni si je, ale nenech je tě semlít.
A rozhodně nepiš blog. Tím si ušetříš dost práce 🙂

2. Můžeš být čímkoli chceš

Žádný sen není moc velký, když mu budeš věřit. A když už ho budeš mít, jdi za ním. I kdyby se ti smáli, i kdyby tě odrazovali. I kdybys chtěl založit červí farmu v Podkrkonoší, lakovat nehty Madonně nebo se naučit mluvit s orangutany. Prostě jdi.

3. Nikdo není horší než ty, nikdo není lepší než ty

Budou lidi, kteří se nad tebe budou povyšovat. Přijdou chvíle, kdy se budeš cítit nad někým zase ty. Zkus si vzpomenout, že jsme se všichni narodili s nahatým zadkem.
Že jsme všichni byli ta úžasná uslintaná miminka, jako jsi teď ty.

4. Přemýšlej, jak být užitečný

Dělat věci jenom ku své radosti je poloviční radost. Dej svému životu smysl. Dávej, dávej, dávej a dostaneš. Karma works, baby, karma works.

5. Jestli chceš něco změnit, změň sebe

Vždycky se ptej, co pro změnu můžeš udělat ty sám. Když nemáš chuť postoupit ani o píď, nech to ležet. Musíš začít u sebe, i když se ti to zrovna dvakrát nezdá.
A hlavně si na to vzpomeň v pubertě, až budu strašně trapná a budeš mě chtít vyměnit za netrapný model.

6. Jestli chceš něco udělat, udělej to teď

Heleď, přečetla jsem celou knížku Konec prokrastinace a protože jsem hodná maminka, shrnu ti to do jedné věty: Prostě zvedni zadek a začni!
Je jedno, jakým směrem se vydáš na cestu. Důležité je, že uděláš první krok. A pak další. A další. A jednou tam dojdeš. Když budeš ale odkládat ten první krok, pravděpodobně tam nedojdeš nikdy.

7. Jdi s tím, kdo tě má rád

Lidí je na světě bambilión a až vyrosteš, tak jich budou bambilióny dva. A už jenom z těchhle matematicky přesných propočtů je jasné, že se nemůžeš kamarádit se všemi. Vybírej si ty, se kterými je ti dobře. Svou lásku nikomu nedlužíš, stejně tak jako ji nikdo nedluží tobě.

8. Nauč se mluvit o tom, jak se cítíš

Je to jedna z nejdůležitějších věcí, ke které jsem si došla. Lžeme o svých pocitech, protože se bojíme reakce okolí. Tak tohle je pěkná pitomost, synku. Fakt. Jakmile začneš mluvit pravdu, co ti na to kdo může říct? Nelhat si sám před sebou je ale sakra těžká věc. Pořád se to ještě učím.

9. Život je krátký na to ho prokabonit

Dělej si legraci sám ze sebe. Směj se. Směj se tak často, jak to jen půjde. A když to nepůjde, stejně se směj. No koukni, věc se má takhle. Co je lepší? Stát po krk v kupce hnoje nebo stát po krk v kupce hnoje a usmívat se?

10. Starej se o sebe

Tělo máš jen jedno. A jestli pán Bůh dá (nebo jestli vědci nevymyslí biomechanické tělo, což by bylo mimochodem dost cool), budeš ho ještě pár desítek let potřebovat.
Přemýšlej, co si strkáš do pusy. Hýbej se a buď na vzduchu. Trénuj svůj mozek, aby nezakrněl. Měj se rád.


11. Když nebudeš vědět kudy kam, poslouchej své srdce

I když se Jarda Dušek v jednom videu rozplýval nad myšlenkou, jaký by byl svět bez otázek, tak já jsem ještě úplně nezduškovatěla a denně si kladu asi tak tisíc a jednu otázku.
A jsou i takové otázky, u kterých mě hned nenapadne odpověď. Jestli se ti to taky stane, nebuď z toho nervní. Nadechni se, vydechni a odpověď přijde sama. Tvoje srdce už ji totiž dávno ví.

Mám tě ráda

Kdyby se všechno na světě potentovalo, budu tu pro tebe.
Budu ti každý den říkat, jak jsi skvělý, úžasný.
Jak jsem šťastná, že ses rozhodl narodit se právě mně.
Jak jsem vděčná, že tu můžu být s tebou.

NEHRAJTE SI S DĚTMI !

http://www.svobodauceni.cz/clanek/nehrajte-si-s-detmi

NEHRAJTE SI S DĚTMI !

Běžte do dětského pokoje a spočítejte, kolik je tam hraček. Je jich tam asi tak bambilión. To jsme svým dětem koupili k narozeninám, Vánocům a občas jim něco podstrčíme i mimo význačná data. Tak nebo tak, děti si s nimi hrají asi tak 20% času. A pokud už si s nimi hrají, vyžadují asistenci dospělých.

Dnešní společnost má poměrně přesnou představu o tom, jak bychom si měli hrát s dětmi. Rozvíjet je. Motivovat. Ukazovat, jak se to dělá správně. Na zeď se přeci nemaluje! Nebo jo? Co když z “Matýska” jednou bude národní umělec tvořící velkoformátové obrazy?

Kolikrát jste svému dítěti během hraní řekli: „Takhle se ty kostičky neskládají. Ukaž, takhle je to dobře.“ „Jak to držíš tu pastelku?“ „Vláček přeci patří na koleje! Kde to s ním jezdíš?“ Věříme, že tím dítěti pomůžeme a ono díky nám rychleji pochopí, jak se mají věci správně dělat a jak fungují. Já bez ostychu říkám, že je to blbost. Vynalezl by Fleming spásnou plíseň, kdyby mu za zády stál nějaký rodič a říkal, že by si měl ten bordel z misky vymýt, protože takhle se to má dělat správně?

Nechte své děti hrát. Nechte je dělat jejich bláznivé pokusy. Nechte je používat věci jinak, než na co jsou určeny.

Ani k tomu nemusíte mít hračky. Děti si je vymyslí samy z toho, co mají kolem sebe. To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).

Jak tedy z toho ven?

Prostě jen s dětmi buďte. Buďte jim k dispozici. Nechte si vysvětlit, co právě dělají. Věřím, že se Vám jejich svět zalíbí a bude vám zas o něco bližší.

 

34. narozeniny a Jamie Oliver Bouda v akci

K mým 34. narozeninám mně vaří Jamie Oliver Bouda! A pro nevěřící přikládám foto jako důkaz : ) A bylo to, mlask, moc dobré! A od teď každý den :))

. . mlask, krevety na rukolovém salátu s cherry rajčátky, balzamikem a olivovým olejem, a k tomu bílé, Ryzlink vlašský ,-)

. . a pak šup ze sychravého počasí rovnou do wellness saunování. A co se skrývá v narozeninových ruličkách? V jedné ruličce odpolední menu – těžký výběr – dobrý volba. V druhé ruliččce .  .  .

.  .  .  v druhé ruličce jarní Brno s jarní vilou Tugendhat. Můj sen a zde pro rozšíření obzorů víc o vile http://www.tugendhat.eu/

 

 

 

Uložit

ROZHOVOR S TAMAROU KLUSOVOU

prosim spinkej.cz

http://www.prosimspinkej.cz/rozhovor-s-tamarou-klusovou/

Josefínka se chtěla hodně nosit v náručí a dlouho usínala u kojení. Zpívání ji nějak zvlášť neuspávalo. Budila se často, ale nějak mi to v té době přišlo přirozené, že se prostě nevyspím, když mám miminko. S Tomášem jsme se u ní v noci střídali. U Josefínky se pak měnil způsob usínání a jednu dobu usínala dokonce sama. To se ale změnilo, když se jí narodil bráška. Teď chce samozřejmě také, abychom u ní leželi, než usne. Většinou přečteme pohádku a pak si k ní jeden z nás lehne a ona usne. Když jsme doma oba, uspává Tom při čtění pohádky a já uspávám Alfréda, který naopak velmi rád usíná u zpívání, u Mravenčí ukolébavky. Někdy, když uspávám Josefínku já a pospíchám, protože se chceme s Tomášem například podívat na film, tak vedle ní ležím a snažím se zhluboka a pomalu dýchat, aby se naladila na můj dech a usnula. Často ale tímto způsobem usnu s ní. (smích).

Spíme všichni společně. Když jsem párkrát uložila  Alfréda do postýlky, neměla jsem pocit, že by spal lépe. Takto je nám dobře. Máme velkou postel a všichni se tam vejdeme. Ten čas letí tak rychle, že si s Tomášem snažíme děti a i to noční rodinné tulení užívat jak to jde. Je to krásné období života a nebude trvat věčně.

 

PROŽÍVALA JSTE TEDY ROZDÍLNĚ I OBĚ MATEŘSTVÍ?

Když se Josefinka narodila, byla miminko, které se potřebovalo neustále ujišťovat, že jsme u ní. S Tomášem jsme se střídali a prochodili s ní v náručí spoustu nocí. Kdybych v té době měla šátek, byla by to velká pomoc. Ale tehdy jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by mě k tomu přivedl nebo mi to doporučil. S Alfrédem už jsem věděla, že určitě šátek chci. Ale paradoxně nevyžaduje nošení tak intenzivně jako tehdy Josefínka.

S prvním dítětem jsem měla pocit, že se čas zastavil a můj život se omezil na přebalování, kojení a uspávání. Měla jsem na začátku pocit, že všichni kolem žijí dál své vlastní životy daleko rychleji, než já, která se zastavila v roli maminky. S druhým dítětem mám pocit, že bych ten čas nejraději zastavila, protože běží hrozně rychle a nestačím si to naplno užívat.

Prvorozené děti tu mají velmi těžkou roli v podobě toho, že jako prvorození změní absolutně život svým rodičům, kteří skrze ně vstupují do úplně nových rolí. To druhé už vplouvá do harmonie, kterou společně všichni tři nakonec vybudují.

ČASTO NÁM RODIČOVSTVÍ POMŮŽE VIDĚT VĚCI JEŠTĚ TROŠKU JINAK. JAK ZMĚNILO VÁŠ POHLED NA ŽIVOT, JAKÉ ZJIŠTĚNÍ VÁM MATEŘSTVÍ PŘINESLO

Co jsem se stala maminkou, cítím se daleko šťastnější i sama v sobě. Dítě nemá náš život zastavit, ale vyplnit ho a zpřítomnit. Když je spokojená maminka, je spokojené i dítě a můžete dělat všechno společně. Myslím tím, když je žena naplněná na všech úrovních. Žádné dítě nechce mámu, která přestane mít své sny a cíle a přestane se zcela realizovat. Dítě si nás vybralo, protože chtělo být s námi, s takovými, jací jsme. Realizovat se dá i s dítětem. Podle mě prostě děti patří k mamince, ne do jeslí.

NE VŽDY TO TAK MAMINKY CÍTÍ. NĚKDY MAJÍ POCIT, JAKO BY JIM SKONČIL DOSAVADNÍ ŽIVOT A NEPROŽÍVAJÍ NADŠENÍ, ALE ZKLAMÁNÍ. ČÍM PODLE VÁS MOHOU VZNIKAT TAKOVÉ ROZDÍLY V POCITECH MAMINEK?

Podle mě je to problém v naší společnosti, kdy je na mateřství žena převážně sama. Dříve fungovaly komunity a ženy mateřství prožívaly v ženském kruhu. Vzájemně si předávaly své zkušenosti a byly si oporou, Myslím si, že to bylo řešení pocitů úzkostí, které někdy v mateřství přichází. Teď jsou maminky většinou doma samy a otcové jsou v práci. Když jsou ale ženy spolu, je jim lehčeji.

TO JE PRAVDA. ZŘEJMĚ I PROTO NA INTERNETU VZNIKAJÍ MASOVĚ RŮZNÉ MATEŘSKÉ KOMUNITY. ODRÁŽÍ SE V NICH TA POTŘEBA A TOUHA ŽENSKÝCH KRUHŮ. NĚKDY MI TO ALE NA INTERNETU PŘIJDE SPÍŠE JAKO SMUTNÉ MÍSTO, KDE ŽENY NAVZÁJEM SROVNÁVAJÍ SEBE I SVÉ DĚTI.

Chybí v tom ten osobní prožitek. To, že si spolu ženy sednou, jejich děti si spolu hrají a ony se můžou navzájem postěžovat, vyměnit zkušenosti, na chvíli si ulevit a podpořit se navzájem. Sdílet své příběhy má tu nejléčivější  moc.

NA INTERNETU A V MÉDIÍCH JE TEĎ VIDĚT ZVLÁŠTNÍ ŠKATULKOVÁNÍ MAMINEK NA TY „ALTERNATIVNÍ“ A TY „MODERNÍ.“ I VY JAKO RODINA JSTE ČASTO ZMIŇOVANÍ BULVÁREM JAKO „ALTERNATIVNÍ“. NEDÁVNO VÁS TAK JAKO MAMINKU NAZVALI JEN KVŮLI TOMU, ŽE JSTE KOJILA NA VEŘEJNOSTI. NENÍ ŠKODA, ŽE SE V NAŠÍ SPOLEČNOSTI OBECNĚ BUDUJE POCIT, ŽE PŘIROZENOST, DUCHOVNO A VÍRA JSOU NEMODERNÍ NEBO ŽE JE TO JEN KÝČOVÝ TREND, JAK BÝT JINÝM?

Myslím si, že naší společnosti chybí spiritualita nebo obecně víra v něco. Chci své děti vést k víře. Né však  k víře nějakého konkrétního náboženství či vyznání. Chtěla bych, aby si vážili svého života, rodiny, přírody… Aby poděkovali v duchu planetě Zemi, že můžou jíst její plody, aby ctili svou rodinu a lidi kolem sebe a aby žily vždy v pravdě.

Má rodina ve mně vypěstovala víru v sebe samotnou. Měla jsem štěstí na úžasnou maminku, která každé ze svých čtyř dětí brala jako individualitu a podpořila nás, aby se každý rozvíjel svým směrem, tak jak potřebuje.

Podle mě je také velká škoda, že jsme se vzdali a vzdáváme se spousty rituálů z minulosti. Lidé by se podle mě měli vrátit ke svým kořenům i k rituálům. Odbýváme rituály svatební, pohřební i ty po narození. Přitom lidem pomáhají zaléčit staré rány, navzájem  se spojit a prožít naplno silné a důležité momenty. A nebo v sobě mnohé věci uzavřít, aby negativně neovlivňovaly náš další život.  Jeden z mých nejsilnějších zážitků bylo, když jsme Alfrédovi uspořádali rituál příchodu na svět v kruhu rodiny a nejbližších přátel. Každý mu ze srdce popřál do života, co jemu nejvíce v životě scházelo či schází. A dokonce i pro naše kamarády, kteří nejsou nějak spirituálně vyladění, to byl velmi silný, nezapomenutelný zážitek. My jako rodiče jsme Alfrédovi vyslovili  slib, který mi od té doby každý den probleskne hlavou. Je to krásný závazek.

CÍTILA JSTE PO PORODU PRVNÍHO DÍTĚTE I NĚJAKÝ TLAK OKOLÍ NA TO, JAK BYSTE MĚLI K DÍTĚTI PŘISTUPOVAT?

Z naší party kamarádů jsme byli jedni z prvních, kteří měli dítě.  A rady rodiny jsme si rádi vyslechli a buď na ně dali, nebo ne.

MÁTE TEĎ SROVNÁNÍ I S DRUHÝM PORODEM. JAK JSTE HO PROŽÍVALA, BYLO TO JINÉ? USTÁLA JSTE TENTOKRÁT TEN TLAK?

Ano. Druhý porod byl skutečně vědomý a přirozený. I když jsem Josefínku porodila bez císařského řezu, kterým mi hrozili, stejně porod nebyl přirozený. Což hodnotím až teď po druhém porodu, protože vidím ten obrovskyý rozdíl. Byl téměř bezbolestný. Kontrakce jsem si užívala ve vaně při svíčkách. Byla jsem plná nadšení a těšila se. Kdybych zůstala doma ještě o půl hodiny déle, do porodnice bychom ani nestihli přijít. Zajímavé bylo, že Josefínku jsem rodila s oxytocinem a epidurálem a emoce naplnění a štěstí ke mně po porodu přicházely jakoby v mlze. S Alfrédem byl porod skutečně přirozený, užívala jsem si ho, rodila jsem skutečně vědomě, cítila jsem každý jeho pohyb. A ty emoce po porodu byly mnohem zřetelnější. Moje první myšlenka po něm byla: Doufám, že to není naposledy, co rodím.

VE SPOLEČNOSTI SE KONEČNĚ SNAŽÍ I ODBORNÍCI A RŮZNÉ INICIATIVY, ALE I MAMINKY S PODOBNÝMI ZKUŠENOSTMI JAKÉ MÁTE VY, ZDŮRAZŇOVAT DŮLEŽITOST PORODŮ BEZ ZBYTEČNÝCH ZÁSAHŮ A TAKÉ VELMI PODSTATNÝ NEUSTÁLÝ KONTAKT S MIMINKEM PO PORODU. BEZ SEPARACE. RODILA JSTE OBĚ DĚTI V PORODNICI, JAKOU MÁTE S TÍMTO ZKUŠENOST?

Je skvělé, že se v současnosti maminky dokáží například podporovat v tom, aby si nechaly po porodu dítě u sebe a neodkládaly ho nebo si ho nenechaly vzít. Myslím si, že by v porodnicích měli hlavně podporovat sebedůvěru maminek v péči o své děti, aby s nimi byly od prvního okamžiku. Což se neděje, když vám ho přijdou vzít s tím, abyste si odpočinula, a oni se vám zatím postarají o dítě. Je to vaše miminko a navždy už bude, nevidím důvod, proč byste se o něj nedokázala starat hned od začátku. Samozřejmě pokud porod proběhl bez komplikací a zdravotní stav maminky to umožní.  To zamilovávání se do sebe navzájem s miminkem, které první dny probíhá, je úplně nejdůležitější startovní čarou pro život. Porod je podle mě ten největší zázrak… Zázrak života. Ten pocit držet v náručí miminko, které se skrze vás narodilo, podle mě už nikdy nic nepředčí … Ženeme se za hodnotami a toužíme v životě po úspěchu, penězích, slávě, uznání. Chceme zažívat významné okamžiky, přitom ten nejvýznamnější jsme už dávno zažili. Život sám je to nejúžasnější co nás potkalo. A je jen v našich rukách, jak jej prožijeme.

Martin na bílém koni a Matýsek 5 měsíců s námi :-)

Druhášáčci, VŠECHNO NEJLEPŠÍ – Tobě Marti k svátku a Tobě Matýsku k 5. měsíci

.. a až do dna NA ZDRAVÍ! .. pusu „mlask“

PRANOSTIKY 11.11.2016:

11. Je-li na svatého Martina pod mrakem, bude nestálá zima, je-li jasno, bude tuhá zima.
11. Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
11. Půjde-li hus o Martině přes led, bude se ještě dlouho koupati.

11. Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude.
11. O Martině po ledu, o vánocích po blátě.
11. Martin a Kateřina na blátě, vánoce na ledě.
11. Po svatém Martinu zima nežertuje.
11. Jsou-li na Martina mračna, zima je levná, jestli je noc jasná, zima je mastná.

CO MÁME RÁDI:

. . .   A Ť  S E  O  T E N  N Á Š  S V Ě T  H E Z K Y  A  S  L Á S K O U  S P O L E Č N Ě  S T A R Á M E  A  J E  N Á M  V  N Ě M  H E Z K Y  ! ! !

 

Na co věci aneb radši si pochutnat. Sváteční snídaně v „890“ . . .

Čokoládový cheesecake k svátku ,-)

Nepečený čokoládový cheesecake

Ingredience:
Bebe keksy 1 balení
Máslo 100 g
Měkký tvaroh 500 g
Smetana ke šlehání 250 ml
Čokoláda na vaření 300 g
Smetana ke šlehání (33 %) 140 ml
Čokoláda na vaření 100 g
Postup
Dortovou formu si vysteleme alobalem, rozdrobíme sušenky, přidáme rozpuštěné máslo a celou směs roztlačíme po formě i do krajů.

Nád párou si začneme rozpouštět čokoládu a mezitím si v misce rozmícháme tvaroh, do kterého přidáme smetanu ke šlehání. Rozpuštěnou čokoládu necháme chvíli vychladnout a smícháme s tvarohovou směsí. Celou směs nalejeme na připravený korpus a pěkně uhladíme.

Nyní si můžeme vybrat, zda chceme dort pouze posypat kakaem nebo zda chceme polevu, obě varianty jsou výborné. V případě polevy – Čokoládu opět rozpustíme nad parou, tentokrát ve smetaně ke šlehání. Po rozpuštění necháme chvíli vychladnout a zalijeme jí celý dort. Jednoduchý a výborný čokoládový cheesecake je hotov.

JABLEČNÁ BUCHTA

Těsto: 3 hrnky polohrubé mouky, 1,5 hrnek cukru krupice, 1 prášek do pečiva, 1 hrnku oleje, 1,5 hrnek vody, 2 vejce

Krém: 0,5 l mléka, 1,5 vanilkového pudinku, 10 dkg másla, 3 lžíce cukru

Na plech položíme pečicí papír, na něj nakrájená jablka, posypeme vanilkovým cukrem, rozinkami, oříšky, skořicí… prostě dle chuti. Smíchané těsto nalijeme na jablka (můžeme do 1/2 těsta přidat kakao) a na 180 cca 25-30 minut pečeme.

Uvařený vychlazený pudink vyšleháme s máslem a na vychlazenou buchtu natřeme. Po schlazení polijeme čokoládou (čokoláda, voda, máslo).

Necháme v lednici zchladnout a podáváme 🙂

Dobrou chuť a těším se na Vaše recepty.

 

RŮŽE PRO MĚ . .

. . . A VŠECHNY OSTATNÍ ŽENY 

(Za pomlčkou malý dodatek. Můžete se přidat! .-) )

  1. Občas si kup květiny. – Kupuj si čerstvé květiny, pečuj o svou duši i tělo. Dopřej si masáž. Relaxuj tak, jak to máš ráda.
  2. Děti nepotřebují tvojí neustálou pozornost. Někdy se jen potřebují trochu nudit. – Děti chtějí mámu, která je spokojená, pak oni sami budou žít spokojený život.
  3. Měj doma uklizeno. Organizovaný bordel zní sice hezky, ale když si uklidíš, bude ti dobře na duši. – Jo, všeho s mírou a společnými silami.
  4. Starej se o sebe. Pěkně se obléknout a navonět k ženě patří.
  5. Domov je takový, jaká je máma. – Domov je takový, jaký jsou jeho obyvatelé. Je jejich odrazem. Energie uvnitř na sebe, na své obyvatele a příchozí vzájemně působí.
  6. Večer si zapal svíčky a čti knížky. – Souhlasím. A dej si skleničku dobrého vína a teplou koupel.
  7. Tvůj muž má přednost před dětmi. Ony jednou odejdou, vy spolu půjdete dál.
  8. Nežij podle toho co si myslí ostatní. Žij podle toho, aby ses sama sobě mohla podívat do očí. Každý den. – A žila SVŮJ šťastný život a spokojenost šířila dál.
  9. Vždycky je něco na co se můžeš těšit a každý den se najde aspoň malý důvod k úsměvu. Jednou díky němu budeš mít krásné vrásky. – A to stojí za to!
  10. Život není pírko. Občas si  kup květiny.  – Tak nám všem přeji mnoho květin! A hezké vrásky! 🙂

Jóga a rodičovství

.. pár slov k naladění jógóvání .. článek z /http://www.jogadnes.cz/joga/joga-a-rodicovstvi-2723/

Potřebuji pauzu a nejlépe hned. Nezvládám to, síly docházejí, energie ubývá. Dnes mám velikou krizi. Je to snad úplňkem? Anebo jsem prostě ze všeho mnohem více unavená než obvykle? Možná za to může to počasí, je tak depresivní! Venku mrholí, sluníčko nechce ven, dodat trošku optimismu. Co se to děje? Venku, uvnitř? S lidmi, se mnou… Nerozumím já jim, nebo oni mně?

Zavírám oči… Prodýchám… A najednou mi při závěrečných ásanách začnou téct slzy. Samovolně, bez přemýšlení. Tryskají ze mne, jako bych nebrečela několik let. Nenápadně je setřu, odpočívám a zapojím hlavu.

Odcházím z další lekce… Nevím, kolikátá je, ale je jedna z těch nejzásadnějších. Je totiž zlomová. Zlomová v mém životě… Protože najednou vím přesně, co mám udělat. Je to přece tak jednoduché! Svůj život si řídíme my samy. „Rozumíš?“ ptám se sebe samotné. „Ano, už si rozumím,“ odpovídám zase pouze sobě. Nic není složité, to jen já si to složité udělala. Stačí překonat strach .. BU, BU, BU mi do těla zasadilo tolik obav, až jsem z toho měla zkažený žaludek. Neustále bolesti břicha.

Je to pryč…

Děkuji ti, jógo!

 

Ať žije Amsterdam

. .  aneb MALÝ AMSTR V PODĚBRADECH

Tak jsme si řekli, že až postavíme přístřešek na vercajk, lyže a podobně, první věc, kterou tam slavnostně umístíme budou naše přenášedla – kola z Holandska neb Poděbrady jsou na to jak dělané. Hamba jezdit tady ty pidi vzdálenosti autem.  🙂 Skřítek bude mít svoji korbičku vpředu, abychom na něj hezky viděli. Vejde se tam i s kámošem nebo dalších sourozencem ,-)

Pro tátu ..

Pro mámu ..

 

„Máma“

„Máma“ znamená, že si celé týdny s manželem nemůžeme normálně v klidu popovídat.

„Máma“ znamená, že dětské potřeby stavím nad svoje, automaticky, bez přemýšlení.

„Máma“ znamená, že mě bolí celé tělo a moje srdce přetéká láskou.

IMAG4351

Úryvek z článku – „Očekáváme příliš mnoho?“

Fotolia_42158128_S

Začnu indickým příslovím – Tohle přísloví znám už dlouho a jsem ráda, že si ho konečně někam zapíšu 🙂

„ZASEJ MYŠLENKU A SKLIDÍŠ ČIN.

ZASEJ ČIN A SKLIDÍŠ ZVYK.

ZASEJ ZVYK A SKLIDÍŠ CHARAKTER.

ZASEJ CHARAKTER A SKLIDÍŠ OSUD“ … a ono tak opravdu funguje.

DOBRÉ ZKUŠENOSTI. Zní to jednoduše. Vybrat si cíl a formulovat přání. Myslet pozitivně. Očekávat, že všechno vyjde, jak si představujeme. A – voalá – předpověď se vyplní, protože na ní podvědomě pracujeme, protože myšlení ovlivňuje naše jednání, čímž vznikají nové zkušenosti, které zase formulují naše myšlení. Vlastně tedy všechno závisí na zkušenostech – ty jsou klíčem k optimismu, což znamená: pokud nemáme pozitivní zkušenosti, ke kterým se můžeme vztahovat, abychom posílili náš optimismus, je třeba získat zkušenosti nové. Musíme také občas zariskovat.

Být otevření a nebát se. Musíme se naučit snít, aniž bychom přitom ztráceli pevnou půdu pod nohama. Musíme vědět, co chceme. A jak toho dosáhnout. A nevzdávat se, když se to hned nedaří. Poučit se z chyb. Znovu vstát. A zkoušet to znovu. Vytrvalost se vyplácí. Neboť tak svou sbírku obohatíme o nové poklady v podobě krásných zážitků. Které zase ovlivní naše myšlení. A tak dále.

HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ. Je také totiž přiložit ruku k dílu, aby se naše představa vyplnila. A i tak je možné, že naše předpověď nevyjde. To však nemusí být důvod k zoufalství. Problém se dá podrobit analýze. Dlouho nad ním nehloubat, abychom si nezkazili náladu. Místo toho hledat co nejrychlejší řešení. I když bouřkové mraky překazí zahradní oslavu, vzít to s nadhledem a přijít s alternativami. Z každé situace se snažit vytěžit to nejlepší. I proto, že těžké časy zase přejdou a že je tady podpora rodiny a přátel. Umět se radovat z toho co právě máme. – TO JE CESTA KE SPOKOJENOSTI!

.. tak pro dnešek ahoj a spokojenost v srdci 🙂

jaro-priroda

 

 

„VÝZVA NA RIVIÉŘE ANEB DOBRODRUŽSTVÍ PEČENÍ“

BROWNIES PRO MARŤÁSKA

První pečení na Riviéře v nové parní troubě bez návodu a nádobí.

Jak to tedy probíhalo …

Rozhodla jsem se, že pro Martíska, protože ho má rád, upeču Brownies.

K troubě jsem přistoupila intuitivně, buď to vyjde nebo to bude buchta zapařená párou. S Matýskem v šátku najít recept bylo lehké, pak nákup surovin středně náročné, vytahat nákup pro mírně pokročilé a upéct dort bez potřebného nebo alespoň standardně používaného nádobí, improvizace. Leč pojala jsem to jako výzvu a když už byly ingredience přede mnou jala se úkolu s odhodláním vytyčený cíl zdolat a to s vidinou dosažení co nejlepšího výsledku.

Takže, těsto jsem míchala vidličkou, množství vážila „od oka, přiměřeně, přiměřeně“, při tom tišila Matýska, pudila jeho prdíky, šlehala vajíčka, kouskovala čokoládu a k obědu vařila brambory na loupačku. :))

Výsledek: Mňami, mňami, … a spokojenost!

RECEPT ZDE:

(originál Albert, modře použité množství)